Třebaže nemáme k dispozici úplně přesné statistiky, dá se s klidným svědomím prohlásit, že příčiny úrazů spočívají z 80–90 % v lidském chování. Vědomé nedodržení pravidel se jako jedna z hlavních, kořenových příčin úrazu dá najít zhruba u 25 % všech pracovních úrazů.
Proč pravidla nedodržujeme?
Lidi můžeme pro názornou představu přirovnat k ovcím a vlkům. Lidé typu „ovce“ jsou opatrovníci určitých standardů a neradi se setkávají s porušením pravidel. Následují všechna pravidla, a to i ta, která jsou špatná, prostě proto, aby vyhověli požadavkům a neměli špatný pocit. K rigidnímu dodržování inklinuje zhruba polovina populace.*1 Je tedy dobré poskytnou jim vhodná a kvalitní pravidla, díky kterým nebude docházet ke vzniku zbytečných problémů.
„Vlci“ se naopak zásadami neřídí, přizpůsobují se vnějším okolnostem, příležitostem a výhodám, které plynou z daného rozhodnutí. Pokud jsou postupy a pravidla v pořádku, následující je i vlci. V úspěšné společnosti jsou zapotřebí oba dva typy lidí. Největší hrozba spočívá v tom, že lidé předpokládají a spoléhají se na to, že všichni ostatní pravidla důsledně dodržují. Na základě toho potom také jednají.
Proč pravidla porušujeme?
Prvním důvodem je očekávání výsledku práce: „Musel jsem porušit pravidla, abych splnil práci včas.“ Tento člověk tedy předpokládá, že pravidla musí být porušena, aby se dala práce splnit.
Dalším je špatné plánování. Porušování pravidel je často odpovědí na nesprávné plánování. Je dobré se ujistit, že jsou plány proveditelné a že máme k dispozici potřebné zdroje a nástroje.
Další člověk pravidla poruší, protože se nikdo nedívá a má k tomu příležitost. V takovém případě často chybí pravidlu jasný smysl a dotyčný zkouší, jestli to projde.
Síla, moc – lidé, kteří se cítí mocní a výše než ostatní, jsou pravděpodobně k porušování pravidel náchylnější. Je dobré se přesvědčit, zda jsou tito lidé dostatečně motivováni k respektování pravidel. A následně se přesvědčit, že pravidla, která máme, jsou opravdu ta nejvhodnější.
Další možná chyba spočívá v porozumění. Člověk neví, jak pravidla správně použít. Kvůli složitosti a množství pravidel a jejich změnám, neporozumění jazyku apod. může dojít k chybě. Dalším možným rizikem je nízké povědomí, kdy se daný člověk se chová, jako by žádná pravidla nebyla.
Pokud nejsou pravidla dostupná na místě nebo pokud se s nimi lidé neztotožňují, chovají se, jako by pravidla neexistovala. Ověřte u kolegy, jestli pravidlo zná a byl s ním seznámen. Chyba se mohla stát a není nic jednoduššího, než si vše znovu vysvětlit.
Porušení pravidel nastává, pokud nastane zásadní rozdíl mezi pravidly a postupy, které se vyžadují, a tím, co je k dispozici a co je možné. Nedostatek zdrojů, pomůcek apod. na místě, nesprávné pochopení pracovních postupů vede ke zvyšujícímu se nátlaku na porušení pravidel během plnění práce a cílů.
Někdy je možné udělat práci rychleji, pohodlněji nebo zažít víc vzrušení, než kdyby byla dodržena pravidla. Můžeme dosáhnout různých benefitů – organizačních (redukce času, vyšší produktivita, potěšení vedoucího…) nebo osobních (méně práce, brzký odchod domů…). Motivace (např. bonus za splnění cíle) může podporovat oba typy optimalizace. Je to jeden z možných způsobů, jak zlepšit efektivitu a bezpečnost na pracovišti, je nutné ovšem o tom otevřeně diskutovat, a hlavně vyhodnotit rizika změny, než se aplikuje.
Člověk musí poprvé vyřešit zcela nový typ problému bez aplikování existujících pravidel. V některých případech (nové, komplikované, nebezpečné situace apod.) chybí postup a zkušenosti. Takové případy samy o sobě přispívají ke snížení výskytu těchto vzácných situací a tím i k možnosti porušení pravidel (přičemž tato porušení jsou často nebezpečná). Kontaktujte technika BOZP, technologa či vedoucího a stanovte postup společně.
Porušení pravidel bez přemýšlení o následcích ve skutečnosti tvoří jen malou část případů. Takové porušení pravidel však musí vést k sankcím.
Nejčastěji jsou pravidla porušována, protože lidem přijdou nedůležitá. Lidé si už neuvědomují nebezpečí, na jehož přítomnost si zvykli. Pravidla tak často porušují celé skupiny zaměstnanců. Dodržení postupu vyžaduje příliš velké úsilí a nepřináší žádné zřejmé výhody. Je úkolem manažerů ukázat na vhodně zvolených příkladech, co všechno se může stát, a stanovit sankce za takové porušování. Běžné porušování pravidel představuje problém i proto, že podporuje společnost, která různá porušování toleruje. Je pak úkolem manažera vzpomenout si na herečku Evu Holubovou a film Pelíšky a pronést větu, která nám rezonuje v uších: „Rozmohl se nám tady takový nešvar…“ A vrátit vše tam, kde to má být.