Kultura bezpečnosti – inspirace do jádra

Když se v českém prostředí řekne kultura bezpečnosti práce, většina organizací si stále představí audit, checklist a výsledná procenta. O to zajímavější je vývoj v oblasti jaderné energetiky, kde se přístup posunul výrazně dál. V české legislativě, mimo jiné pod vedením Dany Drábové, vznikl požadavek systematicky zkoumat kulturu bezpečnosti v novele vyhlášky 575/2025 Sb. Ne však proto, aby se vykázalo číslo – „máme skvělých 95 %, takže super, to máme tedy splněno“ – ale aby se organizace zaměřila právě na těch zbývajících pět procent.

Podstata tohoto přístupu je jednoduchá, ale náročná na poctivost: skutečným splněním požadavku není samotné provedení průzkumu, ale až jeho rozbor a kvalitní práce s jeho výsledky. Ideálně pomocí diskuzních skupin, které odhalí konkrétní situace, rozhodnutí nebo zvyklosti, jež stojí za identifikovanými slabinami. Jinými slovy – nejde o to měřit kulturu, ale rozumět jí a aktivně ji zlepšovat - zacelovat ty díry v ementálu.

Tento přístup není náhodný. Dlouhodobě jej prosazuje Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která koncept kultury bezpečnosti rozpracovala již v 90. letech. Právě její doporučení pravděpodobně stála i za zakotvením obdobných principů měření kultury do národních regulací. Jaderná energetika tak opět ukazuje směr – nikoli v technologiích, ale v práci s lidským faktorem.

Zlom v tomto uvažování o bezpečnosti přinesla především právě Černobylská havárie. Ukázala, že selhání nevzniká pouze na úrovni technologie (RBMK- 1000 je známý pro jeho pozitivní dutinový koeficient), ale často v kombinaci organizačních rozhodnutí, komunikace a lidského chování. Právě tehdy se začal formovat pojem „kultura bezpečnosti“ jako samostatná disciplína.

V jaderném sektoru se postupně ustálil soubor principů, které bývají shrnovány do tzv. „12 pravidel jaderné bezpečnosti“. Jejich konkrétní formulace se může lišit podle organizace, ale jejich podstata je shodná: důsledná práce s rizikem, ověřování, respekt k postupům, otevřená komunikace a osobní odpovědnost. Nejde o seznam pro nástěnku, ale o každodenní způsob rozhodování.

Kultura jaderné bezpečnosti je dnes chápána jako soubor hodnot, postojů a způsobů chování, které zajišťují, že bezpečnost má vždy přednost před výkonem, ekonomikou i termíny. Nejde jen o techniku, ale především o to, jak lidé přemýšlejí, rozhodují se a spolupracují. Každý pracovník – od vedení až po technické profese – nese osobní odpovědnost za bezpečný provoz.

Základní myšlenka je přitom překvapivě univerzální: bezpečnost není vlastností zařízení, ale lidskou a organizační hodnotou. I dokonale navržený systém může selhat, pokud selže lidský faktor.

Projevy zdravé kultury bezpečnosti se dají pozorovat v každodenní praxi. Prvním z nich je osobní odpovědnost za vlastní práci – vědomí, že každé rozhodnutí může mít dopad na bezpečnost. S tím souvisí kritický a zvídavý přístup k rizikům, kdy se nic nepovažuje za samozřejmé a otázky jsou vítané.

Neméně důležitá je otevřená komunikace o problémech. Organizace s vyspělou kulturou bezpečnosti nemlčí – sdílí, analyzuje a učí se. Vedoucí pracovníci přitom nehrají roli kontrolorů, ale nositelů příkladu. Jejich chování nastavuje normu.

Rozhodování se opírá o fakta, nikoli o dojmy, a v případě nejistoty vždy vítězí bezpečnější varianta. Chyby nejsou tabu, ale zdroj učení. Organizace aktivně vyhledává problémy, analyzuje jejich příčiny a zavádí opatření, která brání jejich opakování.

Zásadním znakem je také prostředí, ve kterém mohou zaměstnanci bez obav upozorňovat na rizika. Psychologická bezpečnost není „měkké téma“, ale základní podmínka prevence. Tam, kde lidé mlčí, vznikají nehody.

K tomu se přidává respekt na pracovišti a jasně nastavené procesy. Právě kombinace těchto faktorů vytváří prostředí, kde se bezpečnost nestává povinností, ale přirozenou součástí práce.

Zkušenost jaderného sektoru tak přináší důležitou lekci i pro běžné průmyslové podniky: kultura bezpečnosti není o číslech, ale o rozhovorech. Ne o splnění, ale o pochopení. A především – o odvaze podívat se na těch „pět procent“, která rozhodují.

Pokud chcete kulturu bezpečnosti skutečně řídit, nestačí o ní mluvit – je potřeba ji umět popsat, změřit a zasadit do kontextu. Právě s tím firmám v Kashioka Solutions pomáháme prostřednictvím severského dotazníku NOSACQ-50. Tento nástroj je zdarma, vědecky validovaný a opřený o rozsáhlou mezinárodní databázi s desítkami tisíc odpovědí napříč obory. Díky spolupráci s centrem NFA.dk v Kodani dokážeme výsledky nejen vyhodnotit, ale i benchmarkovat – například jasně ukázat, že „80 % srovnatelných firem je v dané oblasti dále než vyše společnost“. Nejde o číslo pro report, ale o konkrétní zrcadlo reality, které umožní zaměřit se na ta klíčová „slabá místa“ a systematicky je zlepšovat nad úroveň trhu.

---

Zdroje a odkazy:

• Mezinárodní agentura pro atomovou energii – Safety Culture (Safety Reports Series, INSAG dokumenty)
• Černobylská havárie – analýzy příčin a vznik konceptu safety culture
• Státní úřad pro jadernou bezpečnost – česká legislativa a požadavky na kulturu bezpečnosti
• INSAG-4: Safety Culture (IAEA, 1991)
• IAEA Safety Standards Series GS-G-3.1, GSR Part 2

Tagy: