Vzhledem ke zhoršování situace sahají firmy k různým mixům opatření k ochraně svých zaměstnanců, nejcennějšího aktiva jejich podnikání. Bohužel se setkávám s tím, že dle dostupných zdrojů zvolený mix opatření není logicky optimalizován a jsou v něm slabiny, které doslova „hází vidle“ do všeho, co firma zavedla za cenu značného diskomfortu i nákladů.
Tím prvním nedostatkem je naprosto chybějící hodnotová komunikace o tom, jak moc si vážíme odpovědného chování. A to jak ve smyslu dodržování pravidel bezpečnosti, tak i protiepidemických opatření. Představte si, že jste zmrazili obchod a rozvoj – obchodníci sedí doma, neděláte schůzky, omezili jste veškeré návštěvy i tréninky, ale kolegyně Marie jede v pátek do Prahy do klubu Karlovy lázně na party se 400 cizinci a Karel do klubu Retro s obdobnými podmínkami. Dle vyjádření MUDr. Jágrové aktuální akcelerace šíření je dána zábavou mladých lidí v klubech, barech a na diskotékách. Aféra Techtle Mechtle byl jen první velký případ. Marie i Karel pak chodí po firmě bez roušky a za 6 dní do rozvoje příznaků Covid-19 nakazí 40% firmy. 50% nákaz je dle studií citovaných v prezentaci od lidí, kteří o své nákaze nevědí a nemají příznaky. Ty se objeví velice brzy poté, co jsou infekční. Jen 6% nákaz se šíří od raných nákaz. Takže se nemusíte bát, rychlost šíření není tak rychlá. Některé viry předáváme již po 4 hodinách po nákaze, u koronaviru se bavíme o několika dnech. Zakázat osobní život Marii a Karlovi a dalším zaměstnancům nemůžeme, ale můžeme je edukovat o rizicích, inspirovat je naším odpovědným modelovým chováním a na základě hodnoty „odpovědnost“ budovat něco, čemu říkáme firemní kultura. V mnoha ohledech tato věc rozhoduje o úspěšnosti firmy více než produkt.
Jak hodnotit riziko, jak se vlastně vir přenáší a jaká opatření jsou ta správná?
Vir není jen jedna kulička – virion. K nákaze jich potřebujeme určité množství. Tato nálož je zjevně individuální. Člověk s dobrou imunitou je i pomocí tzv. NK buněk schopen zabránit propuknutí infekce u větších dávek než starší člověk s oslabenou imunitou. Dle studie jich potřebujeme vdechnout nebo vetřít do sliznice oka a úst alespoň 1000. Pokud člověk vydechuje 2-100 kopií viru za minutu, je k nákaze potřeba znehybnit vzduch resp. proudění, nejlépe být v uzavřené místnosti, být buď extrémně blízko a nebo dostatečnou dobu, abychom do sebe nasáli množství virionů, které náš nespecifický imunitní systém nezvládne. Další vidle do prevence jsou zakašlání, křičení a kýchnutí. Při kašlání a kýchání vychrlíme i 200 milionů částic a zamoříme prostor 100 m2 kolem sebe. Tj. 10-14 metrů od nás se lidé mohou nakazit, pokud není na místě
další opatření (kapesník, kýchnu do rukávu, do roušky). Záleží, jak dobrá bude klimatizace a jak bude vzduch proudit. Koncentrace viru ve vzduchu v místnosti bez ventilace je dle studie v NEJM 3 hodiny dostatečná po kýchnutí k nákaze.
Pokud firma nezavede rouškovou politiku, je na místě vyhnout se práci v nevětraných místnostech, nepoužívat výtahy a investovat do změny či nastavení HVAC systému, otevřít okna. Přes 90% nákaz proběhlo dle studií vzdušnou cestou prostřednictvím kapének, jen kolem 1,5% se předpokládá prostřednictvím povrchů. Dále zde významně působí faktor doby společného setrvání. 78-85% nákaz dle WHO je v domácnosti. V rozporu s tímto poznatkem zavedl jeden významný hotelový řetězec nejrůznější opatření na povrchy a sanitaci, byť má obsazenost 20% a může si dovolit pokoj obsadit více než 24 hodin po předchozím hostu, kdy je jasné, že virus ulpělý na povrchu již nebude aktivní. A tak dezinfikuje pokoje od podlahy ke stropu, byť v nich týden nebude jediný host. Na druhou stranu v lobby sedí dáma, která nemá roušku a kašle a nikdo jí nic neřekne…
Kolik možných opatření je v rukou manažerů?
Podle amerického CDC, WHO a dalších institucí vznikl seznam opatření pro firmy, které můžeme odstupňovat jako levné a drahé. Každé opatření má své místo a roli a žádné není dokonalé, ani hloupé. Měli bychom začínat těmi levnými a myslet na jejich slabiny v oblasti lidského chování a dodržování pravidel, vlastní odpovědnosti. Bohužel nejvíce spokojenými nás v životě dělají vztahy a socializace s ostatními, bylo by na škodu se úplně karanténně izolovat, nicméně hýření na párty se stovkami lidí také úplně nepotřebujeme. Potřebujeme se naučit žít tak, abychom se karanténě vyhnuli, neboť se nás nejvíce dotýká jak lidsky, tak ekonomicky. To je opatření nejdražší a poslední možnost záchranné brzdy před kolapsem zdravotního systému.
Začínejte u opatření vlevo, abyste nemuseli sahat k těm vpravo. Myslete na alibistická opatření plná biasů – informačních zkreslení našeho mozku, která se nám líbí, ale jsou zatížena logickou chybou. Nejčastější je tzv. zero risk bias – milujeme nulové riziko. Toho se dá využít při nabízení věcí zdarma, ale v tomto případě byste mohli nulovým rizikem škrtit firmu pod krkem. Je sice pěkné, že jsou všichni zavření vč. brány, ale jaký je rozvoj společnosti?
Pokud máte heslo, můžete rovnou stahovat:
[wpdm_package id='318']